Měření a regulace klimatických podmínek v Moravském zemském archivu

V současné době je v hlavní budově Moravského zemského archivu v Brně uloženo 63 běžných kilometrů archiválií. To znamená, že kdyby se dokumenty vytáhly z regálů a naskládaly na sebe, sahaly by do takovéto výšky. Je to ovšem měřítko relativní – jedna listina se do ní započítává obdobně jako prostorná mapa, protože mají podobnou tloušťku, na další velikosti nezáleží. V budovách sedmnácti územních pracovišť archivu pak mají dalších asi 76 běžných kilometrů archiválií. 

Moravský zemský archiv vznikl v roce 1839. Postupně přebíral historické památky z doby minulé a přidával k nim dokumenty nové. „Na všech našich pracovištích máme celkem 196 systematizovaných míst a s tímto počtem pracovníků jsme největším archivem v České republice. Největším státním archivem jsme také územní působností, pokrýváme území Jihomoravského kraje, Zlínského kraje a kraje Vysočina,“ říká ředitel Moravského zemského archivu Ladislav Macek.

 

Hlavní sídlo archivu se přesouvalo po různých budovách v Brně, depozitáře byly například na zámku Kunštát a mezi roky 1956 a 2006 dokonce v právě zrušené brněnské věznici na Cejlu. Nové hlavní sídlo získali archiváři v roce 2007. Tvoří jej dvě speciálně postavené vzájemně propojené moderní budovy na rozhraní brněnských městských částí Bohunic a Nový Lískovec u kampusu Masarykovy univerzity. „Podmínky pro uchování archiválií jsou zde mnohem lepší než ve starých budovách. Ovšem je to díky technice, která pro to udržuje podmínky. Kdyby dlouhodobě selhala, byl by to malér,“ říká ředitel Macek. Už proto potřebovali spolehlivého dodavatele techniky.

Technika využitelná pro kanceláře, továrny i pro archiv

První budova má deset podlaží. Nad zemí jsou depozitáře, v suterénu restaurátorské dílny a technické prostory. Druhá budova je šestipodlažní. Jsou v ní kanceláře, pracovny archivářů, místnost pro badatele, přednáškové a výstavní prostory a technické zázemí. Je zřejmé, že depozitáře potřebují jinou teplotu a vlhkost než kanceláře. Archiválie vyžadují zhruba 16–18 stupňů Celsia a vlhkost kolem 50 procent. Systém měření a regulace pro obě budovy dodala společnost Siemens. Protože technika se vyvíjí, prošly budovy hlavního sídla archivu v roce 2021 částečnou modernizací. Při ní Siemens vylepšil i svá zařízení. „Systém, který je zde instalován, Siemens běžně používá v kancelářských budovách i výrobních objektech. Jeho základní komponenty jsou většinou stejné, záleží na tom, jak se naskládají a naprogramují jako celek,“ popisuje Pavel Dragoun z brněnského Siemensu. „Primární je samozřejmě vždy dodávka čerstvého vzduchu a jeho cirkulace, a dále tepelný komfort, tedy, topení, chlazení i vlhkost vzduchu. Protože tady jde o zabezpečení archiválií, které má svoje specifika, nastavili jsme podle nich náš systém v příslušných prostorách.“ Řídicí systém Desigo CC umožňuje ovládat měření i regulaci v obou budovách z jednoho místa. Vizualizace, tedy grafické zobrazení údajů, umožňuje obsluze vidět na jedné obrazovce všechny parametry, které potřebuje. Systém dokáže zasílat informace o případných poruchách do e-mailu nebo na mobilní telefon. 

„Naměřená data se ukládají na několik let, takže máme potvrzení, že archivní materiály byly stále uložené ve správných podmínkách,“ konstatuje Martin Šmídek ze správy budov Moravského zemského archivu. Oceňuje i to, že modernizovaný systém je pružnější, dá se s ním lépe pracovat a zapojovat do něj i techniku od jiných dodavatelů.

V minulosti jsme měli jednu řídicí jednotku pro dvě patra. Kdyby měla poruchu, tak by ta dvě patra byla vyřazena z provozu. Teď máme řídicí jednotku v každém patře, takže případná porucha by ovlivnila jen jedno patro. Navíc jednotky na patrech dokážou fungovat úplně nezávisle. Pokud by nastal problém v celém řídicím systému, řídicí jednotky v patrech pojedou dál autonomně.
Martin Šmídek, Správa budov Moravského zemského archivu

Od mikrofilmů k digitalizaci

Nejenom dokumentům, ale i zaměstnancům musí systém měření a regulace od Siemensu zajišťovat potřebné podmínky. Tedy třeba i restaurátorkám. Restaurátorské oddělení archivu tvoří samé ženy a dokážou s dokumenty udělat zázraky. „Umějí třeba starý pergamen uvést do podoby, která se od té původní příliš neliší,“ uvádí doktor Macek. „Ale v archivnictví není naším cílem úplně napodobit originál. Pokud už nějaký kousek pergamenu chybí, tak se sice doplní, ale musí být zřejmé, že tam díra byla. Nám jde o původnost.“ Zdejší archiválie netvoří jen papír nebo pergamen v kožených či dřevěných deskách, mapy, fotografie, filmové nahrávky a další písemné a obrazové záznamy. Jsou zde i místnosti plné mikrofilmů. Zachycení na mikrofilm je totiž stále standardní technologií uchování dokumentu.

 

Dnes ovšem svět přechází do digitální éry, takže i tady dokumenty převádějí do digitální podoby. Za standardní formát se obvykle považuje nekomprimovaný TIFF. „Vývoj v digitalizaci jde ale hodně rychle dopředu, tak snad se nestane, že za pár roků budeme mít problém převádět všechno zase do formátu jiného,“ poznamenává ředitel. Sbírky se stále rozrůstají o stovky běžných metrů archiválií ročně. Při tomto tempu by současné prostory měly stačit ještě na pár desetiletí. Přibývají například dokumenty ze státní a veřejné správy. Když je chce úřad skartovat, musí o tom informovat pracovníky archivu, a ti vyberou, které z vyřazovaných listin mají význam pro zachycení doby, takže si je převezmou. 

Moravské zemské desky

Ředitel Moravského zemského archivu Ladislav Macek si nasazuje bílé rukavice a opatrně otevírá vskutku starobyle působící pergamenový rukopis. Na obalu je barevně vyvedený erb šlechtice, který měl svazek v době jeho vzniku na starosti. Latinsky psané údaje jsou občas přeškrtnuté a nahrazené jiným zápisem, to když došlo ke změně zaznamenaného stavu. Je to svazek Moravských zemských desek, které představují jeden z největších historických klenotů v archivech České republiky. Moravské zemské desky zachycují vývoj majetku, tedy i rozvoj či úpadek šlechtických rodů a představují nenahraditelné svědectví o životě v dané době. Velká většina moravských měst a vesnic nachází v jejich zápisech nejstarší písemnou zmínku o své existenci. Většinou byly vedeny latinsky, ale podle společenské situace se objevují i záznamy v češtině a němčině. Ne náhodou byly Moravské zemské desky v roce 1998 vyhlášeny národní kulturní památkou. Zemské desky jsou vlastně veřejné knihy, do nichž se zaznamenávala usnesení zemského sněmu, vlastnictví šlechtických majetků a – do jiné řady svazků – provinění šlechticů a jim uložené tresty, a to na území Markrabství moravského. Moravské zemské desky tvoří ve fondu Stavovské rukopisy tři řady. Za nejcennější je pokládána řada druhá. Obsahuje 73 svazků, z nichž 35 bylo vedeno v Brně a 38 v Olomouci, protože Moravský zemský soud zasedal střídavě v těchto městech.
Kontaktní osoba

Ing. Milan Ceeh

Head of Sales and Back Office

milan.ceeh@siemens.com