Vždyť si to jen představte: Tisknout se dá třeba i na pergamen, tedy na vyhlazenou a vysušenou zvířecí kůži. Jenže je to tak drahý materiál, že by se na něm vytištěné knihy mohly těžko rozšířit mezi všemi lidmi.
Číňané vymysleli, Arabové přivezli
Materiál, který dnes známe jako papír, má své prvopočátky ve staré Číně, zhruba v době před dvěma tisíci let. V té době se ještě vyráběl z textilu – z bavlny, z konopí nebo ze spojení hedvábných odstřižků a lnu. Do Evropy se výroba papíru rozšířila díky Arabům. Záznamy o první evropské papírně pocházejí z roku 1340 z italského města Fabriano, kde se zhotovoval lněný papír. Zhruba před půl tisíciletím pak pronikla výroba papíru i do českých zemí.
Koncem 17. století vzniká v Holandsku stroj na výrobu papíru, přezdívaný podle země svého původu holendr. Jde o mlecí a mísicí zařízení umístěné ve velkém korytu, v němž se papírová kaše zpracovává odvodňováním. Na papír se tak rozemílaly například vařené hadry.
Roku 1840 se francouzskému chemikovi Anselmu Payenovi podařilo ze suchého dřeva vyrobit celulózu – základní surovinu dnešního papírenského průmyslu. Jeho postup byl později stále zdokonalován.
Na nábytek se nehodí
Dnešní výroba papíru je pochopitelně zcela jiná než kdysi. V česku probíhá výroba papíru ve Štětí, pár kilometrů severně od Mělníka, ve výrobním závodě Mondi, který patří mezi největší papírny ve střední Evropě. Zdejší závod se začal stavět v roce 1949 na místě bývalého cukrovaru. Dnes z jeho výrobních linek denně vyjíždí více než 1 200 tun buničiny a přes 1 000 tun různých druhů papíru.
Původ zde zpracovávaných surovin je v lese – jedná se především o dřevo z jehličnanů, ovšem spíše horší kvality, z něhož by se nedal vyrábět nábytek. Ve Štětí se tohoto materiálu spotřebuje kolem dvou milionů kubíků ročně.
Polena se sekají na několikacentimetrové kousky, zvané štěpky – jejich ideální velikost je prověřena dlouhými léty praxe. Štěpky putují do varny s vodou, hydroxidem sodným a sulfidem sodným. V šestašedesát metrů vysoké věži se při teplotě přes 150 stupňů Celsia a tlaku 9 barů vaří pět až osm hodin. Ze dřeva se tak získají vlákna – buničina neboli celulóza. Ta se zbavuje různých chemikálií a nečistot, pere se a třídí. V podobě hnědého „bláta“, kterému se říká vodolátka, se celulóza přepravuje potrubím do obrovských nádrží, kde se bělí. Dříve se k tomu používal chlór, dnes jej však nahradila jiná, podstatně ekologičtější činidla.
2 200 metrů za minutu
Vybělená vlákna se ještě musejí umlít, aby získala požadované parametry, zejména pevnost. Po přidání klížidla, škrobu a případně dalších ingrediencí proto míří buničina do mlýnů.
Z nich pokračuje na papírenský stroj. To je obrovské zařízení, do něhož z jedné strany přitéká upravená buničina a na odvodňovacím sítu, které tvoří dlouhý odvodňovací pás pohybující se rychlostí až padesát kilometrů za hodinu, se voda odvádí pryč, takže zůstává tenký mokrý pruh papíru. Čeká jej lisování a sušení mezi padesáti válci ohřívanými horkou párou, jež fungují jako žehlička. Ve Štětí mají ještě jiný typ papírenského stroje, který má sušicí válec jenom jeden, ovšem s průměrem šesti metrů. Váží 140 tun.
Na konci tedy z papírenského stroje vyjíždí nekonečný pás papíru. Každou minutu ze všech strojů vyjede přes 2 200 metrů papíru. Zdejší pracovníci mají spočítáno, že to za měsíc činí více než 90 000 kilometrů, což by obtočilo zeměkouli kolem rovníku víc než dvakrát.
Dvacetitunový tambor
Vyrobený papír se natáčí na kovový pogumovaný válec zvaný tambor. Taková role může vážit přes dvacet tun a na ní namotaný pruh papíru bývá dlouhý až 37 kilometrů. Tambory se pak převíjejí na specializovaných strojích a zpracovávají se do kotoučů s rozměry podle přání zákazníků, jimiž jsou výrobci pytlů, tašek či vlnitých lepenek.
Kotouče pak už jen čekají v obrovských skladech na odvoz k zákazníkovi. I v tomto případě mají zaměstnanci papírny po ruce zajímavý výpočet – v závodě Mondi ve Štětí vyrobí za den tolik rolí papíru, že kdyby se všechny naskládaly na sebe, vytvořily by „komín“ třikrát vyšší než Eiffelova věž. Některé výrobky se ale připravují rovnou ve Štětí – například papírové tašky a pytle.
Výměna za provozu
Přímo v závodě Mondi ve Štětí působí už od roku 2003 skupina pracovníků společnosti Siemens Engineering. Mají na starosti průmyslovou údržbu a servis strojů. „Snižujeme tak riziko vzniku náhlých poruch. A pokud k nim přece jen dojde, zahájíme práce na odstranění do patnácti minut od zjištění závady,“ říká Václav Jonáš, který skupinu pracovníků Siemensu vede.
Loni měli navíc další úkol. Podíleli se na výměně papírenského stroje pocházejícího ještě z padesátých let. Nový stroj je dlouhý 48 metrů a dodala jej německá společnost Voith. Lidé ze Siemensu do něj instalovali elektrické rozvody vysokého a nízkého napětí.
„Nebylo to jednoduché, protože veškeré práce probíhaly za provozu ostatních papírenských strojů,“ vypráví Václav Jonáš. „Museli jsme je zorganizovat tak, abychom nenarušili běžnou výrobu, ale aby nedošlo k žádné nehodě. Na tyto práce v hodnotě desítek milionů korun jsme vyhráli výběrové řízení, v němž jsme porazili jiné německé a rakouské firmy, které měly o zakázku také velký zájem.“
Šíření informací – na obalech
Nový stroj produkuje strojně hlazený obalový papír. „Ten je určený pro výrobu obalů na různé zboží anebo pro papírové sáčky, jaké se používají např. na pečivo. Podstatné tady je, že poslední, horní vrstva tohoto papíru musí mít takovou kvalitu, aby se na ní udržel potisk. Nesmí se rozpíjet,“ popisuje Václav Jonáš.
A tím se vlastně vracíme na začátek našeho vyprávění, ke knihtisku, který ve spojení s papírem umožnil šíření informací. Totéž vlastně umožňuje i moderní tisk na obalovém papíru – v tomto případě to je ovšem technicky dokonalé šíření údajů o zboží vevnitř.
Zajímavosti
Závod denně produkuje přes 1 200 tun buničiny a více než 1 000 tun papíru.
Všechny papírny potřebují velké množství vody. Ve Štětí ji berou z Labe. Do řeky ji vracejí po vyčištění v závodní čistírně odpadních vod, která by svou kapacitou stačila pro město s 660 000 obyvateli. Vypouštěná voda je v některých parametrech čistější než ta z Labe odebíraná.
Při produkci papíru je zapotřebí velké množství tepla. Zároveň však vznikají odpady, jako je kůra, piliny či zbytky papíru, které se spalují, a přebytečné teplo se v závodě využívá v parním turbogenerátoru k výrobě elektřiny.
